Picadilly - náměstí a tržnice v Covent Garden katedrála sv.Pavla Windsor - zámek a malebné městečko Brompton - Victoria & Albert muzeum a obchoďák Harrods noční fotografování

Ráno platíme v recepci našeho hostelu zbylé dvě noci a jdeme opět navštívit obchody naší domovské čtvrti Bayswater. Obhlížíme zdejší supermarket a také samozřejmě obchod s muzikou. Přes obchody jsme se dostali až k metru na stanici Queensway. Jdeme si koupit víkendovou jízdenku. Stojí 5,70L a až do nedělní půlnoci si nemusíme dělat žádné starosti s dopravou.
Metrem míříme na stanici Oxford Circus, kde jsme přesedli na trasu Jubilee a po ní jedeme jednu zastávku na Picadily Circus. A jsme v srdci Londýna. Kašna se sochou Erota se šípem v ruce, oblouková reklamní stěna a hlavně rušný provoz, který se chce za každou cenu vměstnat na neskutečně těsné náměstí - to jsou Picadilly. Každý návštěvník Londýna by tu prý měl stanout a tak ani my nechceme být vyjímkou. Náměstí Picadilly je vstupní branou do dvou známých londýnských čtvrtí: Soho a Covent Garden. My dnes zaíříme do té druhé. Chceme si prohlédnou tržiště, které má být údajně v sobotu nejživější.
Jak na místě zjišťujeme, Covent Garden nejsou jen trhy, ale také příjemné kavárny a obchůdky. Panuje tu taková uvolněná atmosféra. Na tržišti je opravdu živo a tak se raději nenecháváme pohltit davem a veškerou obchodní aktivitu Londýňanů sledujeme s odstupem. Vedle tržiště je několik trenažérů na odpal besebolového míčku, ale my jdeme raději obhlédnout kavárny. Zdejší příjemné komorní prostředí ještě dokresluje smyčcový kvartet, který právě dává k lepšímu Bachův Air. Na to, abychom zde poseděli, je nám ale příliš líto našich liber, a tak jsme se nenechali zlákat příjemnou atmosférou a reději jsme zamířili na metro. Vracíme se zpět na centrální linku a jedeme ke katedrále sv.Pavla.
Katedrála sv.Pavla je dalším z charakteristických znamení Londýna a zároveň jednou z jeho největších pamětihodností. Roku 604 dal na tomto místě saský král Ethelbert poprvé v Anglii postavit křesťanský kostel. Ve 12.a 13.století zde stál jeden z nejbohatších kostelů na světě Old St.Paul´s, velká gotická katedrála s věží vysokou 170 metrů. V roce 1561 ji těžce poškodil požár a po rekonstrukci ji zcela zničil velký požár Londýna roku 1666. Dnešní katedrála je, tak jako čtyři předchozí rozbořené stavby, zasvěcena sv.Pavlovi, patronu Londýna. Katedrála, jediný anglický kupolovitý kostel, je sídlem londýnského biskupa.
Za pouhých 36 let ( v období 1675 až 1711) zde architekt Christopher Wren vytvořil jeden z nejvýznamnějších anglických kostelů v neposlední řadě tím, že se nechal inspirovat kupolí chrámu sv.Petra v Římě. Přestože je jeho kupole vysoká 111 metrů, nižší než její římský vzor, je katedrála sv.Pavla třetím největším kupolovým chrámem na světě (za Yamasouhro v Pobřeží slonoviny).
My do katedrály jen nahlížíme od pokladny. I odtud můžeme obdivovat monumentální interiér, korintské sloupy i malby na stropech zachycující výjevy ze života sv.Pavla. Ještě si katedrálu vyfotíme s odstupem z Cannon street a už zase jdeme zpátky do metra. Vracíme se na Oxfor circle, kde opět přesedáme na trasu Jubilee a míříme na nádraží Waterloo. Je nejvyšší čas vyrazit do Windsoru. U pokladny platíme 5,90L a jdeme na nástupiště, kde již čeká vlak - něco jako náš pantograf, ale zdaleka ne tak špinavý. Je tu docala prázdno, takže dle libosti vybíráme místo k sezení.
Vlak odjíždí na čas a my můžeme v klidu sledovat nejdříve nábřeží Temže s Parlamentem a Big Benem a potom nekonečná londýnská předměstí. Asi po dvaceti minutách jízdy konečně opouštíme Londýn a projíždíme příjemnou zelenou krajinou a několika menšími městečky. Po dalších asi dvaceti minutách se po levé straně konečně objevuje silueta Windsorského zámku a za chvíli již stavíme na konečné uprostřed malebného stejnojmenného městečka.
Hrázděné domy, křivolaké uličky a spousta obchodů se starožitnostmi - tak by se asi dalo městečko Windsor charakterizovat nejlépe. My toto všechno zatím míjíme a neomylně stoupáme po silnici k zámku. Přesně takhle jsem si ho představoval - monumentální kamenná stavba s haranatými věžemi, cimbuřími a střílnami, zkrátka typické anglické sídlo. Vždyť zámek slouží již devět století anglickým králům a královnám jako nejvýznamnější rezidence mimo hlavní město. Roku 1992 byly ale části zámku a státních komnat těžce poškozeny požárem a nákladné restaurační práce potrvají patrně dost dlouho.
Po chodníku jdeme ke vstupní bráně Jindřicha III. a platíme vstupné 4,50L. Připadá mi to nějak málo, byl jsem připraven na daleko drsnější sumu, ale v zápětí se vyjasňuje. Královské prostory jsou tentokrát uzavřeny, na zámku je přítomen někdo z královské rodiny. Jak jsem zjistil po návratu, navštívili jsme Windsor týden před svatbou prince Adrewa, smůla.
Kromě lístků jsme dostali také plánek zámku s popisem jednotlivých věží a budov, tak když už se nedostaneme dovnitř, alespoň budme vědět, na co se to vlastně díváme. Jako první míříme na severní terasu. Je tu krásný výhled do velkého zámeckého parku u do údolí řeky Temže. Kromě toho je zde vchod do jediné otevřené interiérní části zámku. Tou je proslulý Queen´s Doll´s House - domeček pro panenky, který pro královnu Mary navrhl roku 1924 architekt sir Edwin Lutyens. Navíc je tu několik místností s expozicí zachycující historii zámku i nechvalně proslulý požár, ale je to opradu pouze zlomek toho, co je zde k vidění normálně.
Z vnitřní expozice vycházíme na Horním nádvoří se sochou krále Karla II. a několika pochodujícími strážemi, které překvapivě nemají na hlavách typické čepice z medvědí kůže, narozdíl od svých kolegů od Buckinghamského paláce. Asi přešli na letní uniformy... Z Horního nádvoří jdeme okolo terasovité zahrady a kruhové centrální věže Round tower na Dolní nádvoří. Tady stojí klenot rozsáhlého areálu Windsorského zámku - kaple sv.Jiří, postavená v letech 1475 až 1528 v pozdním perpendikulárním slohu s krásnou vějířovitou klenbou. V kapli je pohřebeno mnoho anglických králů, členů královské rodiny a významných osobností. Kaple je zasvěcena sv.Jiří, patronu podvazkového řádu, který ve Windsorském zámku založil král Eduard III. roku 1348, a který omezil počet jeho nositelů na dvacet šest osob. Název řádu prý vznikl na jednom banketu, kde jakási dvorní dáma ztratila podvazek, načež král Eduard - aby zabránil posměchu - oznámil, že zanedlouho bude pro každého rytíře ctí takový podvazek nosit. Udělováním řádu vytvořil vybranou společnost (mužských i ženských) rytířů, kteří měli dodržovat rytířské ctnosti a řídit se heslem: "Honi soit qui mal y pense" (Hanba tomu, kdo při tom myslí na něco špatného).
Bohužel i kaple sv.Jiří je dnes zavřená a tak si ji můžeme prohlédnout pouze zvenku. Ještě se projdeme po krásném Dolním nádvoří a pak už míříme branou Jindřicha VIII. z roku 1511 ven ze zámku. Projdeme se ještě po malebném městečku a navštívíme zdejší obchody se suvenýry. Bohužel začíná poprchávat a tak je nákupní pauza opravdu nevyhnutná. Já jsem však nakoupil jen pár pohledů a dal jsem si zmrlinu. Když přestalo pršet, zamířili jsme pomalu k nádraží. Vlaky do Londýna jezdí každých 30 minut, ten "náš" odjíždí v 16,55. Během třičtvrtě hodinové jízdy nabíráme síly na další toulky po Londýnu a já jen s obtížemi přemáhám únavu. Před šestou přijíždíme zpět na Waterloo a znovu nasedáme na metro. Jedme na stanici Embankment, kde přesedáme na Circle line a necháváme se podzemkou unášet až na South Kensington.
Jdeme nahlédnout do luxusní čtvrti Brompton. Míjíme římskokatolický kostel Brompton Oratory a jdeme okolo budovy Victoria & Albert muzea, které založil pric Albert. Základem jeho sbírkového fondu byla kolekce soudobých uměleckých a uměleckořemeslných prací vytvořených pro Světovou výstavu roku 1851.
Po hlavní třídě Brompton road jdeme dál okolo luxusních obchodů a pěkně upravených typických londýnských uliček až k honosné budově obchodního domu Harrods, který patří k nejslavnějším na světě. V tomto obchodním domě superlativů, který založil roku 1840 obchodník s čajem Harrod a jehož zisky dnes plynou egyptskému majiteli Al-Fayedovi (otci posledního přítele princezny Diany), se o blaho zákazníků starají čtyři tisíce zaměstnanců. Po této exkurzi do světa luxusu nastává čas na odpočinek a tak míříme zpět do hostelu, abychom nabrali síly pro další noční fotografování a abychom se také schovali před stále dotírajícími dešťovými přeháňkami.
Stejně jako včera i v sobotu vyrážíme po setmění znovu do centra. Tentokrát je naším cílem Parlamentní náměstí. Doprava je o sobotním večeru celkem plynulá, takže se tentokrát bez problémů dostáváme do centra a vystupujeme na stanici Westminster a můžeme pořídit další noční fotografie. První na ředě je samozřejmě Big Ben. Je docela pěkně osvětlený stejně jako Parlament. Jediným zklamáním je Westminsterské opatství. S jeho osvětlením to není žádná sláva a tak neztrácíme čas a jdeme na druhý břeh Temže. Parlament je z protější strany opravdu nádherný, s Big Benem už je to horší. Na tuto stranu jsou osvětlené pouze hodiny a spodní část věžičky svítí zeleně, ale v kombinaci s krásně nasvíceným Parlamentem to působí celkem zajímavě. Ještě tady na protějším břehu nasajeme atmosféru nočního Londýna při krátké exkurzi v jednom z technoklubů a vzhůru zpátky do hostelu. Doba pokročila a půlnoc se opět přiblížila. Na mapou ještě v hrubých rysech probíráme, co zítra podnikneme a zároveň definitivně rušíme plánovaný výlet do Salisbury ke Stonehangi. Nechceme plýtvat časem a penězi, raději v klidu, zato důsledně, prolezeme Londýn opravdu skrz naskrz....