Buckinghamský palác - střídání stráží Trafalgarské náměstí Whitehall - Downing Street a královská garda Westminsterské opatství Parlament a Big Ben The Tower of London Tower Bridge noční výlet

Ráno jsem se vzbudil poměrně odpočatý. Zdravím se s naší spolubydlící, je to černoška jako uhel a je nějaká čiperná. Včera dorazila když jsme už spali a dneska už je zase na nohou. Zrovna se chystá do sprchy a tak jdeme se Zdeňkem na snídani, aby na to měla klid. K snídani jsou výborné müsli s mlékem. Docela dobře jsem se najedl, nažhavil kameru a foťák a vzhůru do města....
Prohlídku Londýna chceme začít u Buckinghamskémo paláce. Nejdříve se ale ještě zastavujeme na nedalekém nádraží Paddington, abychom zjistili, na kolik nás výjde zítra nebo pozítří výlet do Windsoru a pak už míříme na metro. Cestou jsme ještě nakoupili a poslali pár pohledů a také jsme si omrkli, jak vypadá obchodní čtvrť v Bayswateru ve dne. V metru opět kupujeme celodenní jízdenku (3,80L) a jedeme do stanice Green park. Stanice se jmenuje podle jednoho z mnoha londýnských parků, které tvoří opravdovou klidnou oázu zeleně v rušném dopravním shonu hlavního města. Můžete tu sedět nebo i ležet na trávě a nikdo vás nevyžene. V podvečer se tyto parky mění v jeden obrovský stadion, kde se londýňané oddávají fotbalu, kriketu nebo dalším sportům.
Green parkem, který roku 1668 založil král Karel II., směřujeme pomalou chůzí k Buckinghamskému paláci. Je poledne a okolo hlavní brány je už pěkný špalír lidí, kteří čekají na pochod královské gardy. Zaujímáme místo na podstavci pomníku královny Victorie, který stojí uprostřed prostranství před hlavní bránou paláce a čekáme až se něco začne dít. Asi půl hodiny jsou z prostor paláce slyšet pouze povely a nějaké dupání, ale to už se konečně otevírá hlavní brána a do ní vchází první skupina vojáků. Jsou to muzikanti - ti půjdou jako první. Konečně to začíná. Čekal jsem, že kapela královské gardy nasadí nějaký ostrý slavnostní pochod, ale to jsem se zmýlil. Místo toho ostří hoši z královské gardy nasadili valčíček a pomalým jakoby váhavým krokem se vydali na pochod po třídě The mall směrem ke kasárnám královského jezdectva. Když procházeli okolo pomníku, na kterém jsme zrovna stáli, zařval jejich velitel "Aďáááb mňam", načež muzikanti konečně utnuli valčík a nasadili klasickou pochodovku přičemž samozřejmě synchronně změnili krok. No, tohle opravdu neudělali špatně...
Za muzikanty pochodavaly vlastní stráže, za nimi pár dalších muzikantů s bubny a píšťalami a za nimi zase další stráže. Někteří mířili na třídu The mall, jiní zase šlapali po Birdcage walk k Parlamentu.
Když se dav lidí rozešel, prohlédli jsme si ještě Buckinghamský palác a také již zmiňovaný pomník královny Victorie, což je sousoší z roku 1911. Sochař Thomas Book obklopil sochu královny alegorickými postavami, které zobrazují takové viktoriánské hodnoty jako Spravedlnost, Pravdu, Mateřství, Mír a Pokrok.
Od paláce jsme se vydali do St.James´s parku. To je nejstarší královský park založený roku 1532 Jindřichem VIII. Park tvoří jakýsi trojuhelník mezi třídami The mall, Birdcage walk a královskou jezdeckou gardou, u jejíž kasáren jsme z parku vyšli. Od kasáren jsme zamířili na třídu The mall, tedy spíše k jejímu konci, který tvoří triumfální oblouk Admirality arch.
Za tímto obloukem se rozkládá Trafalgarské náměstí, které vzniklo v letech 1829-50 podle návrhu Ch.Barryho. Od 13.století tu stávaly královské stáje, dnes tu panuje nesmírný ruch a provoz, konají se zde demonstrace a menifestace a o Vánocích tu stojí tradiční vánoční strom. A kromě toho tu v každou denní dobu najdeme obrovské množství holubů. Název tohoto náměstí připomíná vítěznou bitvu admirála Nelsona s francouzsko-španělskou flotilou u španělského mysu Trafalgar dne 22.října 1805, v níž admirál zahynul. Náměstí dominuje 55 metrů vysoký žulový sloup, který na počest slavného admirála navrhl kolem roku 1840 architekt William Railgon.
Náměstí, na kterém najdeme také dvě velké fontány, z nichž denně tryská do vzduchu 400 tisíc litrů vody, obklopuje několik významných budov. Na severní straně stojí od roku 1836 architekty W.Wilkinsem a Ch.Barrym navržená klasicistní budova Národní galerie, před níž stojí socha Jakuba II. jako římského císaře a G.Washingtona. Na Národní galerii navazuje budova National Portrait Gallery, kde v pěti podlažích visí portréty proslulých Britů. Nejstarší budovou na Trafalgarském náměstí je kostel St.Martin-in-the-fields, který na sebe upozorňuje špičatou věží vysokou 56 metrů. V letech 1721-26 ho v barokně klasicistním slohu postavil James Gibbs na místě dřívější modlitebny westminsterských mnichů.
Na Trafalgarském náměstí začíná další z důležitých londýnských tříd - vládní Whitehall. Tam právě vedly naše další kroky. Nejdříve jsme minuli budovu, kde bývalo ministerstvo válečného námořnictva a po chvíli opět přicházíme ke kasárnám královského jezdectva. Tentokrát si je prohlédneme z přední strany, kde drží stráž královnina jízdní garda. Nejen vojáci, ale i jejich koně, tu stojí bez hnutí jako vytesaní z kamene, což je především v případě koní celkem úctyhodný výkon. Nedaleko kasáren je Downing street - sídlo britského ministerského předsedy (čp.10) a kancléře pokladu (čp.11). Vchod do této slepé uličky je zamřížován a hlídá jej pernamentně policie, takže tudy cesta nevede a tak pokračujeme dál na Parlamentní náměstí.
Tady, v srdci Londýna, stojí stavby, které tvoří charakteristickou tvář města - Big Ben a Parlament. My si ale jdeme nejdříve prohlédnout Westminsterské opatsví, které dalo jméno celé této čtvrti. Je to vlastně korunovační kostel zasvěcený sv.Petrovi. Stojí na místě původního normanského kostela a podle vzorů gotických katedrál v Remeši a Amiensu jej dal zbudovat Jindřich III. Stavební práce nakonec probíhaly přes 500 let, ale jejich výsledkem je překrásný kostel, jehož 34 metrů vysoká loď je nejvyšší v Anglii. V poslední době byl navíc kostel zbaven usazenin londýnského smogu a rozzářil se opět svou svítivou barvou. Nutno ještě připomenout, že v roce 1997 se právě zde konal pohřeb princezny Diany.
Vedle opatství nás ještě zaujal kostelík sv.Margerety se slunečními hodinami a také velitelství slavného Scotland Yardu, které vykukovalo z vedlejší ulice Victoria street.
Přes náměstí jsme se konečně dostali až k budově Parlamentu ze zlatohnědého yorkského kamene. V polovině 19.století byla postavena podle návrhů architektů Ch.Barryho a Augusta Pugina na místě královského paláce, který zde roku 1834 vyhořel. Tento palác z 11.století sloužil od podepsání smlouvy Magna Charta roku 1215 zároveň jako parlament a budova soudu. Dnes zde sídlí jen parlament rozdělený na Horní a Dolní sněmovnu (House of Lords a House of Commons).
Od Parlamentu jdeme k Big Benu, který stojí hned vedle. Tento název ale nepatří věži s hodinami, nýbrž zvonu vážícímu 16 tun, jehož zvuk se stal světoznámým díky tomu, že ho vysílá britská rozhlasová stanice BBC. Odborníci se dodnes přou, zda zvon vděčí za své jméno siru Benjaminu Hallovi, pod jehož dozorem byl roku 1858 odlit, nebo zda byl jeho kmotrem boxer Benjamin Caunt.
U Big benu začíná most Westmister bridge, po kterém přecházíme Temži na druhý břeh, samozřejmě kvůli tomu, abychom si mohli vyfotit nejtypičtější londýnské panorama. V jedné z budov na protějším břehu jsme potom objevili expozici londýnského akvária. Zdeněk se šel podívat dovnitř, já jsem se šel zatím podívat na moderní nádraží Waterloo, abych zjistil, jak odsud jezdí vlaky do Windsoru a jestli tam raději nepojedeme právě z Waterloo. V pět jsme se sešli před akváriem, Zdeněk byl expozicí docela nadšen, a já jsem si chtěl ještě nahrát bimbání Big Benu. Bohužel když udeřila celá, usadily se nedaleko nás poměrně upovídané angličanky a aby toho nebylo málo, ještě mi nad hlavou přeletělo letadlo, takže z Big Benu nebylo nic...
Po mostě jsme se vrátili zpět na levý břeh a na stanici Westminster jsme opět vešli do metra. Teď se přesuneme trasou Circle line na druhý konec londýnského centra až k Toweru. Vystoupili jsme na stanici Tower hill a pověstnou pevnost jsme měli přímo před sebou.
Tower of London je vlastně nejstarší dochovanou stavbou na území dnešního Londýna. V letech 1078-97 tu nechal Vilém Dobyvatel postavit tzv.Bílou věž. Chtěl tehdy nedávno podrobené londýňany zastrašit strategicky výhodně položenou pozorovatelnou. Věž je vysoká 30 metrů, rozměr základny činí 45x30 metrů a její zdi jsou silné 4-5 metrů. Koncem 12.století zde dal Richar I. vybudovat příkop a o dalších 100 let později dal Jindřich III. postavit kolem vnitřního nádvoří zeď s třinácti věžemi, aby zvýšil bezpečnost pevnosti.
Od samého počátku měl Tower několik finkcí: sloužil k ochraně hlavního města, kontrole městského obyvatelstva, zabezpečoval lodní plavbu po Temži a zajišťoval bezpečí pro královský palác. Byl zbrojnicí a pokladnicí i státním vězením zároveň.
Dnes je především velkým muzeem středověku. Angličtější rituály než právě na tomto historickém místě lze shlédnout jen málokde. Každé dopledne rozbuší srdce turistů výměna stráží s řízenými povely a se srážením podpatků. Nemluvě o tradičně uniformovaných "beefeaters", jimž lze pouze po písemném nahlášení přihlížet při zavírání bran, kdy na sebe po více než 700 let každý večer znovu vykřiknou originální otázku, zda se skutečně blíží královské klíče.
Dokonce ani havrani nejsou v Toweru jen obyčejné vrány, nýbrž příslušníci britské armády. Legenda totiž tvrdí, že až havrani opustí Tower, Británie zahyne. Proto jim pro jistotu přistřihli křídla a opatřili vlastního mistra havranáře.
Za věžičkami Toweru již však vykukuje stavba, na kterou jsem se v Londýně těšil asi nejvíc - Tower bridge. A tak obcházíme Tower a blížíme se k další charakteristické londýnské stavbě. Tento viktoriánský most se dvěmi 66 metrů vysokými věžemi je opradu nádherný. Stojí tu od roku 1894 a ke stoletému výročí svého otevření byl restaurován, takže dnes stále vypadá jako nový. Jeho střední část se může během 90 sekund zvednout, čehož jsme byli očitými svědky! Dovnitř do jedné z jeho věží se však dnes již nedostaneme, zavírací doba je neúprosně časná...
Metrem se vracíme do Hyde parku. Ještě než se vrátíme do hostelu, jdeme se podívat ke Kensingtonskému paláci, kde měla sídlo princezna Diana. Palác se nachází na západním okraji parku a v jeho okolí jsou k vidění nádherné zahrady.
Pomalou chůzí se přesouváme k hostelu. Dnes jsme toho stihli poměrně hodně a to nás ještě čeká londýnská noc. V hostelu jsem si zaplatil na 15 minut přístup k internetu (1,5L), takže mohu poslat zprávu domů. Zdeněk plánuje návštěvu některého z londýnských klubů, ale nakonec sám rád musel uznat, že pro naše peněženky to asi nebude to pravé...
Asi v devět hodin, když už se pomalu stmívalo, jsme tedy raději než do klubu vyrazili zpět do centra, abychom pořídili nějaké to noční foto. Pro dnešek jsme si vybrali Tower a Tower bridge. Centrální linka metra má však zpoždění - londýnská doprava v pátek večer nějak vázne. A tak nechceme riskovat přesedání na přeplněných stanicích a jedeme raději na stanici Liverpool street, která je z centrální linky asi nejblíž Toweru, a na které je poměrně liduprázdno. Kýžený vlak Circle line, který by nás odtud dovezl až na stanici Tower hill však nejel a podle ruchu na stanici jsme si uvědomili, že v nejbližší době asi ani nepojede a tak jsme k Toweru vyrazili pěšky. Opět jsme Tower obešli a po Tower bridge jsme přešli na druhý břeh odkud jsem pořídil několik fotografií. Čas nás ale tlačil, blížila se půlnoc - tedy doba, kdy přestanou platit naše jízdenky a my se nedostaneme z metra! Proto se urychleně přesunujeme na metro a složitě se dvěma přestupy se dostáváme na Centrální linku, která má ovšem opět zpoždění, takže půlnoc nás zastihuje čekající na nástupišti. V metru pozorujeme přiopilé úředníky a obchodní manažery, kteří se v nažehlených oblecích a s decetní opicí vracejí domů a připravujeme se na problémy, které nastanou při opouštění podzemních prostor. Naštěstí stanice Queensway - dočasně naše domovská stanice - není z nejnovějších a turnikety nemohou zvládnout tu haldu lidí, která se valí ven a tak se připojujeme k davu, který turnikety obchází. Je nás tolik, že se místní kontrolór rád vzdal své povinnosti a nechává dav bez problémú vyjít z metra....