Práve se rozednívá a my jedeme po dálničním obchvatu okolo Bruselu. Siluetu belgického hlavního města v dálce osvětlují první sluneční paprsky. Pokračujeme dál směrem na Veurne a před půl devátou míjíme symbol Evropské unie a ceduli s nápisem "Vítejte ve Francii". Do Calais je to jen pár kilomtrů.
Konečně se po pravé straně objevuje moře a my přijíždíme do velkého, ale poměrně opuštěného přístavu. Je vidět, že po stavbě tunelu pod Lamanchským průlivem už Calais není tím, co bývalo. Nalodění na trejkt probíhá plynule. Loď je poloprázdná a tak si můžeme vybrat, zda se posadíme do restaurace, k televizi nebo do herny k automatům. My ale raději jdeme na horní palubu, odkud je výhled na centrum Calais se dvěma kostely a také na přístav a ostatní lodě. Po chvíli se trajekt dává do pohybu. Ještě si prohlédneme zdejší pláž a pak už jdeme na příď vyhlížet pověstné bílé útesy Doveru, kam bychom měli dorazit asi za 75minut.
Začíná foukat docela silný vítr a já své myšlenky směřuji opět ke svým dlouhým kalhotám uloženým hluboko v zavazadlovém prostoru našeho autobusu. Ale když už jsem tady, tak přece srabácky nezalezu někam do útrob, odkud nic neuvidím...
Bílé útesy se blíží, na jejich vrcholku již rozeznáváme maják a majestátný hrad. Před námi se objevuje přístav velmi podobný tomu na francouzské straně. Vracíme se do autobusu a opuštíme loď. Přejíždíme k velké moderní budově - to je zdejší celnice a nás teď čeká pohovor s imigračním úředníkem.
Všichni z autobusu se stavíme do fronty a čekáme až se dostaneme k přepážce. Konečně je řada na mě. Zdeněk jde současně k vedlejší přepážce. Mám trochu obavy, jestli vůbec budu úředníkovi rozumět, protože s rodilým angličanem jsem ještě nemluvil. Mluvit s araby nebo srílančany je přeci jen něco jiného než hovořit s opravdovým anglánem. Ale je to v pohodě a rozhovor probíhá bez problémů. Vysvětluju úředníkovi, že se prostě jedu do Londýna podívat. Jen tak, abych ho viděl na vlastní oči. "Ubytování? - něco seženem... Peníze? nějaké mám, není to sice nic moc, ale na hostel a večeři u McDonalda to bohatě stačí... Zpáteční jízdeka? Ano, tady... Ne, nejsem nezaměstananý... mám dovolenou.... Ten vedle, to je kolega. Jedeme spolu..." Úředník odchází k vedlejší přepážce a ujišťuje se, že nekecám. "Jaká je vaše profese? Geodet? Jó, to jsou fain lidi...", rozhovor končí úsměvem a především kýřeným razítkem do pasu. Tak tedy vzhůru do Velké Británie...
Před halou ještě čekáme na zbytek pasažérů, ovšem ne pro všechny končí rozhovor úspěšně a jedna přičmoudlá rodinka jde shánět loď zpět do Francie... Konečně vyrážíme abychom ukrojili poslední stovku kilometrů z cesty. Míjíme město Folkestone a pak už míříme do vnitrozemí. Okolo poledne přijíždíme na předměstí Londýna. Projíždíme čtvrť Docklands a za chvíli míjíme proslulý Tower bridge a Tower. Jedeme po nábřeží Temže až k Big Benu a Parlamentu. Kousek odtud je Victoria Coach station - náš cíl, kam přijíždíme v půl jedné. Cesta z Prahy tedy trvala 18 hodin.
Teď nás čeká asi to nejnepříjemnější - sehnat ubytování a rozkoukat se v neznámém městě. Jdeme tedy do místního informačního centra a bereme si letáčky s nabídkou hostelů od společnosti Astor hostels. Bezva, jeden z jejich hostelů je téměř za rohem! Tak to skusíme tam... Vyrážíme tedy vstříc velkoměstu. Orientace podle mapy, určení směru a neomylně jdeme do Belgrave road, kde po chvíli podle popisného čísla nacházíme kýžený hostel. Bohužel je obsazeno. Máme se zeptat po páté hodině. No nic, zatím se tedy poptáme jinde. Vytahujeme seznam hostelů, který máme připraven již z domova. Nejvíc ubytoven je v okolí Hyde parku a tak jsme se rozhodli, že to skusíme právě tam. Musíme na metro. Jedna ze stanic je na konci této ulice - je to stanice Pimlico. Chvilku váháme nad jízdenkou, ale nakonec jsme se rozhodli, že než kupovat jenorázový lístek za 1,40L, bude lepší zakoupit rovnou celodenní jízdenku za 3,80L. Alespoň se po ubytování budeme moci vrátit do centra.
Jedeme na stanici Holland park. Tady v klidu zdejší zeleně je další z pěkných hostelů, ale zase se máme ptát až po páté hodině. No nic, půjdeme dál. Čtvrtí Nothing hill se pomalu blížíme k Hyde parku. Opět vytahuji letáček společnosti Astor. Blízko je další jejich hostel - Leinster Inn. Tak se tam podíváme. Leinster leží ve čtvrti Bayswater, což je obchodní čtvrť se spoustou arabských přistěhovalců, takže je tu pěkně živo a chvíli nám trvá, než ve spleti zdejších obchůdků najdeme adresu kýženého hostelu. Ale podařilo se. V recepci nás vítá sympatická dívčina - jmenuje se Bianka. "Ubytování? Ale jistě! Jaký pokoj chcete?" Paráda, po asi dvouhodinové procházce s baťohy na zádech snad budeme konečně bydlet. Platíme si čtyřlůžkový pokoj - to je zdejší minimum. Jedna noc stojí 16,50L a v ceně je i snídaně. Dneska budeme sdílet pokoj s jednou černoškou a zítra se přestěhujeme do jiného pokoje, který je obsazen z půlky nějakými Kanaďany a kde bychom mohli být i na další dvě noci.
Pokoj je poměrně malý - klasický hostel. Jsou tu dvě dvoupatrové postele a sprchový kout. Zatím tu nikdo není, jen tu leží kufr naší spolubydlící. Vybalujeme věci a hlavně jídlo. Chvilku si odpočineme a pak vyrazíme zpět do centra. Památky ale musí počkat do zítra. Dnes zkrátka naplno pocítíme nevýhody individuální cesty - musíme si všechno zařídit sami. Jak se nejlépe dopravit do Windsoru k zámku, jak se nejlépe dostat do Salisbury ke Stonehengi, jak se nejlépe pohybovat po městě, kde co najdeme a pod. Teď s odstupem času však musím říci, že obětovat jedno odpoledne těmto organizačním věcem rozhodně stálo za to, protože zbytek našeho pobytu v Londýně jsme se svým časem nakládali zcela svobodně a prolezli jsme toto velkoměsto z jednoho konce na druhý, památky jsme navštívili v pořadí a časovém úseku, jaké nám vyhovovali a mohli jsme naplno nasávat atmosféru britské metropole. Kdybych si dnes měl vybrat mezi soukromou cestou a zájezdem, rozhodně bych si vybral individuální - i když možná o něco dražší - variantu.
Večer nás zastihl na procházce v Hyde parku a také na nádraží King´s cross, které jsem jako horlivý fanda skupiny Pet Shop Boys zkrátka nemohl vynechat, i když Zdeněk za začátku koukal dost nechápavě, proč si jdeme prohlédnout "obyčejné" nádraží. Jsem holt cvok, jedu přes 1000km, abych si jako první prohlédl místo, o kterém zpívají a kde natočili jeden klip moji hudební polobozi....
Den jsme zakončili v obchůdcích "naší" čtvrti Bayswater. Obhlédli jsme suvenýry a já jsem si dal k večeři jednu poloarabskou shawarmu za 2,80L. Na pokoj jsme se vrátili okolo desáté. Náš hostel večer pěkně ožil a tak jsem usínal za příjemného zvuku temně dunícího anglického techna...