Cesta začíná v 18,00 na autobusovém nádraží na Florenci. Autobus společnosti Capitall express je přistaven na čas a tak můžeme v klidu naložit baťohy a zaujmout přidělená místa. Jak se ukazuje, autobus bude plný, takže se v noci budu muset spokojit se svým sedadlem. Na nějaký hluboký spánek to tady nevypadá.
V 18,30 odjíždíme směrem na Plzeň, kde asi o hodinu později nabíráme poslední spolucestující. Poslední místa v autobuse jsou plná a můžeme pokračovat do Německa. Na hraniční přechod Rozvadov přijíždíme okolo půl deváté. Přechod hranice trvá nečekaně dlouho, ale v rádiu právě běží fotbal (hrajeme se Skotskem), takže nám nějaké zdržení ani moc nevadí.
Kilometr po kilometru ukrajujeme z nekonečně dlouhého Německa. Pomalu se stmívá. Míjíme Norimberk a jedeme po dálnici dál k Frakfurtu. Ještě si počkám na průjezd okolo zdejšího obrovského letiště, abych si jej prohlédl také ze země a potom se snažím usnout. Docela se mi to daří a tak se probouzím až na Belgickém území. Je něco po čtvrté hodině ranní a právě děláme jednu z občerstvovacích zastávek. Jsme asi 40 km před Bruselem. Jdu si šlápnout na Belgii, abych ji mohl zapsat do svého seznamu zemí. Venku je pěkná zima a já si uvědumuju, že dlouhé kalhoty a svetr mám hluboko v zavazadlovém prostoru a tudíž budu muset až do Londýna vydržet v kraťasech a šusťákové bundě. No, zatím mi to nevadí, ale na trajektu bude frišno....